Devítiletý syn odjíždí na týden na školu v přírodě. Čtu si pokyny pro rodiče a seznam věcí, které musí mít děti s sebou. Zarážím se už u příručního batůžku do autobusu, má obsahovat cukrovinky. Pokračuji ve čtení a nestačím se divit. Do kufru přibalte bonbóny, větší oplatky a čokolády. To mě fakt namíchlo. Proč? Zcela záměrně tyto nesmysly nekupuji a nehodlám utratit ani korunu za něco, co prokazatelně poškozuje zdraví mých dětí. Už vůbec nechápu smysl tohoto počínání. To opravdu nejsou schopni učitelé namotivovat děti jinak než sladkostmi? Nebo to snad má být "odměna"? Přemýšlím, jak sdělit paní učitelce můj naprostý nesouhlas a přitom neudělat synovi "ostudu".

Moje práce je osvěta, chodí za mnou rodiče s obézními a nemocnými dětmi, kterým cukrovinky, oplatky a čokolády velmi znehodnotily život. Vidím to dnes a denně, dopad sladkostí a slazených pití na naše děti je katastrofální. Nemohu před tím zavírat oči a Vy byste také neměli. Zdraví dětí je v rukou nás, dospělých. To my jsme za ně zodpovědní, to my jim vytváříme hodnoty.

Ve zdravém těle zdravý duch, říkávalo se vždy. Naprostá většina z nás si uvědomuje, že nic není v životě důležitější. Ale učíme to i naše děti?