Není to poprvé, co ke mně přišel klient rovnou z nemocniční nutriční poradny. Tentokrát šlo o sedmiletého školáka, jehož mamince bylo v Dětské nemocnici sděleno, že chlapec je sice obézní, ale z jejich pohledu se stravuje dobře. Navíc se s chlapcem nikdo nebavil, veškerá debata směřovala pouze k mamince, což školáka rozhodně nijak nemotivovalo. 

Když přišli za mnou, musela jsem je zklamat. Z mého pohledu rozhodně stravování v pořádku nebylo. Mamince jsem hned ze začátku vysvětlila, že za obezitu svých dětí nesou vinu pouze rodiče. Ti rozhodují o tom, jaké stravovací návyky dítě získá, a to od malička. Nakupují a vaří, nesou za jeho jídelníček absolutní zodpovědnost. To, jestli má dítě ve škole či u babičky nějaký "prohřešek" nehraje žádnou roli, jak se někteří snaží vymlouvat. Důležitá je "základna", a tu má dítě doma. 

Největším problémem bývá sladké pití a cukrovinky. Přitom naučit dítě pít vodu hned po kojení je to nejzdravější, nejjednodušší a nejlevnější řešení, které se nabízí. Malé dítě nemá žádné chuťové závislosti, ty mu opět vyrábí rodiče podáváním sladkých a slaných pochutin. Dávají jim tím do vínku velké břemeno v podobě obezity a zdravotních problémů. Zbytečně jim tak ztěžují život. 

Za další hloupost považuji návštěvy dětí v KFC, McDonalds a podobných zařízeních. Zdejší jídla prokazatelně obsahují návykové glutamáty, jsou nepřiměřeně mastná a tučná. 

Stejně tak návštěva kina s obří coca-colou a popcornem je úplně mimo. Děti si je odnáší jako zážitek místo filmu. A na světě je další zlozvyk, totiž že k filmu patří jídlo.

Za zmínku jistě stojí i kupované buchty a croissanty, které obsahují kromě obřího množství chemie také mnoho škodlivých cukrů a tuků, které naše tělo nedokáže zpracovat.

No a kapitolu samu pro sebe tvoří pohyb. Dnešní děti nechodí každý den běhat po venku, což je věčná škoda. Nemám ráda srovnání "to za nás to bylo jinak", ale vzpomeňme si, jak často byly děti obézní před dvaceti, třiceti lety a jak často jsou obézní dnes? Kombinace vysoce kalorických potravin a minimum pohybu nám dává jasnou odpověď. A opět je nutné zdůraznit, že veškerá zodpovědnost padá na hlavu nám, rodičům. 

A jaká je moje rada na závěr?

Neučte děti kupovat hotová jídla, naopak vařte a pečte s nimi! Naučte je pít čistou vodu, prokážete jim tím velikou laskavost. Neodměňujte je cukrovinkami a jídlem, darujte jim raději objetí a zážitky! Naučte je trávit volný čas venku, choďte do přírody, za kulturou. Čtěte knížky. Duševně bohatý člověk nepotřebuje tolik jídla a už vůbec si jím nekompenzuje své nedostatky! Mějte je rádi a dávejte jim svou lásku dostatečně najevo, každý den!